Grano Salis - Viděl jsem...

poslal Nepřihlášený

Jsem viděl na videu z Národního dne modliteb z nedávné doby jednoho poměrně známého kazatele. Byl zestárlý a sám se dojímal svými slovy. Ale to, co říkal, bylo prožité s Pánem Bohem. Uvědomoval si vlastní nepatrnost a snažil se mluvit s pokorou a bázní, a přiznával svou lidskost, co se prorokování týče. Velice pěkné. Věřil jsem mu to.

Žije s Bohem a Pán mu žehnej. Ale to co říkal, bylo vlastně pořád stejné, jak se to říkalo nám a jak to říkají staří mladým křesťanům, když na ně chtějí být hodní. Vezmou nějakou pěknou pasáž z Písma a navlíknou to na ně. Prostě tady žádný posun neudělal.

Jestli je to vůbec možné. Jestli tyhle myšlenkové procesy, dráhy a vzorce a předporozumnění člověka napořád neurčí. Jen na časové ose jsou teď pro něj jiní mladí, než jsem býval já a moji spoluvěřící tenkrát mladí. On je tam vyzýval ať přijdou, že jim bude žehnat tím prorokováním a říkal - přijďte vy, co je vám do 35 let. „Nic“ se nestalo před těmi dvaceti lety, kdy to provolávali nad námi a teď to provolávají nad dalšími.

Ale skutečně se nic nestalo? Není to spíše tak, že se stále Boží věc děje? Já to raději budu vidět takhle.

A ti dnešní mladí...no ať to slyší, ať si nesou to, že jim Bůh žehná a ať slouží a přemýšlí o tom, co mají dělat. Jakoby trochu vidím, že jsem očekával kdoví co..že se budou dít mocné činy a zázraky a lidé se budou obracet a sami přicházet. Pak se v mém životě odehrálo pár věcí a veškerou sílu jsem spotřeboval na udržení domova pro své děti. Ale ani kdyby se to neodehrálo, tak je asi chyba očekávat takové „nabubřelé“ události a pak to hodnotit, jako že se nic nestalo.

Obyčejný pravdivý život prostých lidí ve víře v Pána, v lásce k lidem a speciálně k těm, co jsou v bezprostřední blízkosti a vyhlížení v naději na jistý konec lidského a třeba i jen individuálního bytí, který učiní Pán neboť jej má v ruce – to je podle mě to, co má být výsledkem posily z takového proroctví – abys dbal na milosrdenství a zachovával právo a s nadějí vytrvale čekal na svého Boha.

No a ten kazatel? Asi pořád čeká na velké věci, které zřejmě již neuvidí a tak jejich uskutečnění posouvá do života těch, co jsou nyní ještě mladí. Pak v nich ale budí něco, nechci říci falešného, ale určitě matoucího a pak na to budou hledět a neuvidí. Tak jak já a my, kteří jsme to slýchali. A prostě přítomné království mezi námi nevidí a neviděli a neuvidí. To není moc dobré. Jistě máme s naději čekat na Boha. Jenže pro naše utkvělé představy, jak bude Bůh jednat, nám pak ta jeho činnost může zůstat neviditelná.

	Hledej
	Je a svátek má Klaudie. Vytvoření registrace